2.září 2011 zahájilo Dodivadlo novou sezónu 2011/2012 a zároveň třetí rok své existence. Dopřejme si malé ohlednutí za uplynulou sezónou.

ohlédnutí

                 20. listopadu 2010 proběhlo zájezdní představení aktovek v Háji ve Slezsku. Hostitelem bylo místní sdružení Sokola. Příprava představení nám dala po technické stránce docela zabrat, museli jsme se vypořádat s prostorem sokolovny a vyrobit si samonosnou konstrukci, která nahradila jeviště a zároveň poskytla zázemí hercům. Návštěvnost byla výborná a odezva na naše představení také. Navíc jsme byli odměněni skvělou domácí kuchyní členek Sokola, například na jejich rohlíčky hned tak nezapomeneme..

               5. března 2011 nás čekalo další představení aktovek za hranicemi obce, tentokrát ve Velké Polomi. Téhle hostovačky jsme si obzvláště považovali, protože ve Velké Polomi působí už deset let divadelní soubor Velkopolomské hvězdy (nejednou hráli i u nás v Dobroslavicích). Proto jsme byli tak trochu v rozechvění, jak ostřílení harcovníci přijmou takové zelenáče, jako jsme my. A jakou odezvu budeme mít i mezi obyvatelstvem, zvyklým na svůj domácí soubor? Návštěvnost byla opět excelentní. Spousta se jich sjela i z jiných míst. V rámci představení proběhla i premiéra nové aktovky JSEM JEHO ŽENA a sklidila velký úspěch.

               Květen už byl ve znamení premiéry našeho nového kusu – pohádky pro všechny generace TŘI VYSLOUŽILCI, která byla jevištní úpravou známé Werichovy pohádky a ještě známějšího filmu. Tahle premiéra bude už provždycky poznamenána téměř infarktovým stavem režiséra, protože představitel jedné z hlavních rolí den před premiérou uklouzl ve svých vojenských botách na schodišti a několik hodin před představením nebylo vůbec jasné, jestli se bude schopen postavit na jeviště. Nakonec to se zatnutými zuby a s pomocí opěrné pomůcky, která do jeho vysloužileckého obrázku bezchybně zapadla, zvládl a bylo odvráceno to nejhorší – zrušení premiéry. Samotné představení pak toho 14. Května v naplněném sále šlapalo bez sebemenšího zadrhnutí.
span> a sklidila velký úspěch..

                Městským muzeem v Opavě nám byla nabídnuta účast na Muzejní noci. 27.května 2011 jsme tedy v prostoru Evangelického kostela v Hlučíně odehráli dvě aktovky: Jsem jeho žena a Bytná.

                Jelikož byl ohlas na premiéru Tří vysloužilců velký, 18. června 2011 dostali ti, kteří nestihli premiéru, nebo si chtěli zopakovat nevšední zážitek, druhou šanci. A i přes mou počáteční skepsi byl sál opět zaplněn. A to je dobře, protože alespoň víme, že máme komu hrát. Proto naše velké poděkování všem těm obyvatelům Dobroslavic, kteří na nás chodí a budou chodit, stejně jako i přespolním, kteří cestu a čas strávený na našem představení nepovažují za ztracený – děkujeme.

plány

                Nový kus, na kterém právě pracujeme, se v podstatě od předešlého moc neliší, je to taková pohádka pro dospělé. Jde o dramatizaci povídky Oscara Wilda Strašidlo Cantervillské. Oproti pohádce bude tohle představení odvážnější, absurdnější a ujetější.

                Zároveň budeme stále pracovat na nových aktovkách. O nich i o dalších aktivitách najdete informace na tomto webu.

                Po roce také naši zakládající členové Zuzka Tutschová, Jana Jenčová a Radim Horák. Naše řady pro změnu opustila Zuzana Bergerová a Martin Struhala.

HISTORIE DODIVADLA

 Historickým datem pro Dodivadlo byl 13 únor 2010. Tady se poprvé za pomoci Jany Watzlíkové a Alenky Ridlové sešli ti, kterým se zdálo založení divadla v obci svěžím a dostatečně potrhlým nápadem. Zájem byl nečekaný (přítomno bylo bezmála 20 zájemců). Byla domluvena rozjezdová strategie, která spočívala v nazkoušení aktovek, jednak proto, aby se nezkušený soubor sehrál a hlavně, aby se repertoár snadněji přizpůsobil případné fluktuaci členů, se kterou se přirozeně počítalo. Vyplatilo se, protože během prvního měsíce to někteří z časových důvodů vzdávali, nebo se zalekli a byli nahrazováni jinými. Tady jsou jména těch, kteří to dotáhli až k červencové premiéře a k nedávnému zájezdnímu vystoupení v Háji ve Slezsku: Zuzana Dedková (zároveň dekoratérka a scénografka), Honza Osmančík, Andrea Sleczková, Markéta Kočí, Jana Hradílková, Zuzana Tutschová, Robert Tománek, Radim Horák, Lenka Žadanská, Irena Šťastná, Martin Struhala, Zuzana Bergerová, Gábina Kremserová (nápověda) a Kája Struhala (coby kulisák a inspicient a také autor názvu divadla), Milan Šťastný (taktéž režisér).

        Označení Dodivadlo v sobě obsahuje nejen odkaz k Dobroslavicím, ale i prostý fakt, že každý pátek chodíme DO divadla. Pódium v dobroslavickém kulturním domě tak má naději, že bude zase plnit tu funkci, pro kterou bylo kdysi zbudováno. A zde je na místě poděkovat také vedení obce za veškerou podporu. Úspěch divadla bude přičten i na účet celých Dobroslavic.

        Základ divadla tvoří především lidé. Každý se tu před každým musí vnitřně odhalit, překonat stud, únavu, nepřipadat si směšně, přemoci trému. Jakkoliv se „dělání“ divadla jeví jako nespoutaná zábava (což také je), představuje především spoustu práce: najít nebo napsat hru, podle potřeb ji upravit, vymyslet scénu včetně kulis, sehnat rekvizity, naučit se text, zapamatovat si akci. A to všechno ve volném čase, po práci. Lze směle říct, že Dodivadlo má pevný základ, na kterém se dá dlouhodobě a s jistotou stavět. Je tu velká odhodlanost napsat do historie Dobroslavic velkou a dlouhou kapitolu s názvem „Divadlo v obci“ a navázat tak nepřerušenou tradici. Divadlo totiž v obci své místo už jednou mělo.

            Milan Šťastný, režisér a herec Dodivadla

HISTORIE DIVADLA V OBCI

        Zmínku o prvních divadelních nadšencích v Dobroslavicích najdeme v historických materiálech již u letopočtu 1909. Víme také, že jeviště bylo zakoupeno ještě před první světovou válkou a že  v roce 1922 proběhlo v obci úspěšné divadelní představení „Místní jednoty republikánského dorostu československého venkova“ a o 8 let později se hrála inscenace k 80. narozeninám T.G.Masaryka.

        Více záznamů máme dochováno až ze 40. let 20. století, během nichž se hráli amatérští herci třeba v místním parku, na hřišti, v přírodním divadle v lesním lomu za obcí či později v kulturním domě. Z tehdejšího repertoáru jmenujme alespoň „Hřích na selském gruntě“ nebo „Partyzánku Věru“. Od partnerského města Přerova získalo dobroslavické ochotnické divadlo kulisy, stěny jeviště a oponu. Během roku 1948 byly divákům představeny hry jako „Jak ševci napálili ševce“ a „Chaloupky pod horami“, které byly nazkoušeny spolu s amatérskými herci z Háje ve Slezsku.

        Do poloviny 60. let 20. století se ochotnická představení v Dobroslavicích stále hrála, přestože nepravidelně. V této etapě ve spolku aktivně působil například i František Tesař, jehož si mnozí pamatujeme. Z roku 1970 je dochován například záznam o divadelní hře „Stříbrné studánky“, jež byla připravena spoluprácí ředitele místní základní školy, Josefa Kuličky, paní učitelky Marie Walderové a dětí ze školy.

        Z nedávné minulosti připomeňme také tradici předvánočních „živých Betlémů“. I ony jsou formou divadla, přestože realizovaným pod širým nebem a mnohdy také za nepříliš příznivého počasí. Od roku 1998 jejich organizaci zaštiťuje paní Libuše Osmančíková a paní Alena Klapetková spolu se žáky Základní umělecké školy, základní školy a nespočtem dobrovolníků.

        Irena Šťastná, kronikářka obce a herečka Dodivadla